Systémy správy v Evropě se mění tak, aby se staly méně shora dolů, flexibilnějšími a zahrnují širší skupinu veřejných a soukromých organizací. To vyvolává otázky vzájemné závislosti napříč úrovněmi správy a mezi veřejnými a soukromými subjekty, institucemi a organizacemi. Vliv vnitrostátních tradic v oblasti správy a plánování zároveň činí tyto změny závislými na okolnostech. Evropské místní a regionální orgány jsou povinny podporovat udržitelný a inkluzivní hospodářský rozvoj v kontextu zastřešujících evropských a vnitrostátních strategií. Společná politická témata, pokud jde o inteligentní růst, zahrnují mimo jiné infrastrukturní projekty pro poskytování bezplatného připojení k Wi-Fi v centrech měst; rozvoj „aplikací“ a interaktivních technologií, které občanům a podnikům umožní komunikovat s místními a regionálními orgány; a vytváření a shromažďování údajů o městském životě, včetně využívání prostor, dopravy a spotřeby energie v budovách a elektrických vozidlech. Z hlediska udržitelného růstu se města a regiony zabývají rozvojem infrastruktury pro nízkouhlíkovou dopravu (např. dobíjecí stanoviště); podpora odolnosti a energetické bezpečnosti prostřednictvím místní výroby elektřiny; rozvoj nových hospodářských odvětví, včetně ekologických odvětví; a ekologizace stávajících odvětví a dodavatelských řetězců za pomoci systémů inteligentního zadávání veřejných zakázek. Pokud jde o růst podporující začlenění, místní a regionální orgány znamenají zohlednit otázky, jako jsou demografické změny a zranitelnost vyvolaná stárnoucím obyvatelstvem a rozsáhlou migrací; rozvoj cenově dostupného a udržitelného bydlení a poskytování a distribuce veřejných služeb všem členům společnosti. Všech výše uvedených je třeba dosáhnout v měnícím se kontextu správy a s menším množstvím zdrojů v důsledku finanční krize. V důsledku toho je zapotřebí užší spolupráce s širší škálou veřejných, soukromých, dobrovolných organizací a organizací vedených občany. Není však jasné, jak by mohl vzniknout tento nový, kooperativní a štíhlý režim správy věcí veřejných. Tato cílená analýza se zaměří na čtyři evropská studijní území, z nichž každé je charakterizováno zvláštním napětím v oblasti správy ve vztahu k rozdělení odpovědností územního rozvoje a specifickým rysům zúčastněných subjektů a projednávaným otázkám. V každém z těchto souvislostí roste potřeba strategií územního rozvoje zahrnujících různé zúčastněné strany v rámci stávajících správních území i mimo ně. Tyto strategie by měly doplnit stávající politiky regionálního rozvoje víceúrovňovým a funkčním přístupem k udržitelnému územnímu rozvoji podporujícímu začlenění.