Rostoucí celková poptávka po energii, vyčerpání fosilních zdrojů a potřeba omezit dopad procesů (emise znečišťujících látek a skleníkových plynů) na životní prostředí jsou dnes hlavními výzvami světa. Vyžadují využití ekologicky účinných řešení pro skladbu zdrojů energie integrující multienergetické interakce, jejichž vývoj a optimalizaci musí být doprovázeny výzkumem v široké škále oblastí, oborů a přístupů. Mezi všemi možnostmi skladby zdrojů energie je využívání alternativních plynných paliv stále důležitější ve vztahu ke zdrojům fosilních paliv. Tato paliva mohou být bioplyn vyráběný anaerobní fermentací, syntetickými plyny z biomasy, průmyslovými zbytkovými plyny nebo dihydrogenem vyráběným různými procesy. Boj proti globálnímu oteplování vyžaduje snížení emisí skleníkových plynů mimo jiné prostřednictvím konceptů zachycování a pohlcování CO2 v centralizovaných průmyslových lokalitách. Mezi procesy CCS je předspalovací technika tvořena zplyňováním, reformováním a přeměnou uhlovodíků za účelem produkce převážně dihydrogenu využitelného jako nosič energie a na druhé straně oxidu uhličitého, který je poté sbírán a skladován geologicky. Dihydrogen – nazývaný ve zbytku vodíkového dokumentu jako obvykle – má tu výhodu, že se jedná o dekarbonizované palivo, které při oxidaci produkuje pouze vodní páru a může být vyrobeno z biologických procesů. Odhaduje se, že pokud by byl vodík používán ve velkém měřítku, mohl by sám o sobě přispět ke snížení emisí CO2 o 20 %. Využití vodíku jako nosiče energie je rozděleno do tří po sobě jdoucích fází: jeho výroba, skladování & distribuce a použití. Vodík prakticky není přítomen v přirozeném stavu na Zemi ve své stabilní molekulární formě a pro jeho antropogenní produkci existuje velké množství procesů. Vodík lze vyrábět zplyňováním fosilních paliv – jako dříve uhelným plynem používaným jako „městský plyn“ v distribuční síti – nebo zplyňováním biomasy. Vodík je také přítomen ve zbytkových plynech z průmyslových procesů, jako je koksovací plyn a vysokopecní plyn, z nichž některé jsou stále málo ceněny. Vodík je rovněž považován za nosič energie, který kompenzuje rozdíly mezi výrobou elektřiny a poptávkou tím, že jej vyrábí elektrolýzou vody v dutém období. Toto řešení spotřeby energie na plyn je o to důležitější pro velmi přerušované systémy obnovitelné energie, jako je solární (denní/noční střídání) nebo vítr (počasí). Existují jiné způsoby výroby vodíku bez výroby elektřiny, jako je fotokatalytické rozklad vody za viditelného (solárního) světla. Tyto inovativní systémy musí být vždy optimalizovány z hlediska účinnosti a používání drahých materiálů. ...... Více viz přiložený dokument: Dostupné online. (anglicky) RAPHYD Application Form 2018 INSA.